Trénink, odpočinek, terapie, správně nastavený pohybový program – na první pohled se může zdát, že vše potřebné pro progres i regeneraci je splněno. Přesto se stává, že organismus nereaguje podle očekávání: pokrok se zastaví, zranění se opakovaně vrací, účinek terapie je pouze dočasný nebo se objevuje přetrvávající bolest či problémy se spánkem.
V takových případech může být užitečné podívat se i za hranice otázky, kde se problém nachází, a zaměřit se na to, co ho může udržovat.
Regenerace totiž nezávisí pouze na poměru mezi tréninkem a odpočinkem. Každodenní stres, kvalita spánku, psychická zátěž a schopnost organismu regenerovat fungují jako vzájemně propojený systém.
Regenerace je více než pouze odpočinek
Když mluvíme o regeneraci, často myslíme především na dobu odpočinku mezi tréninky. Z pohledu organismu se však jedná o mnohem komplexnější proces.
Důležité není pouze to, jaké fyzické zátěži jsme vystaveni, ale také to, jaké další stresové faktory na nás působí, kolik a jak kvalitně spíme a zda má organismus dostatek prostoru pro návrat do klidového stavu.
I proto se může stát, že navzdory dobře nastavenému tréninkovému nebo terapeutickému programu nepřichází očekávaný progres. Samotný pohybový program může být nastaven správně, ale celkové zatížení organismu už může být příliš vysoké na to, aby se mu dokázal optimálně přizpůsobit.
Stres nemusí být nezbytně špatný
Stres máme tendenci vnímat výlučně negativně, přestože sám o sobě je přirozenou součástí života. I samotný trénink představuje určitý druh stresu. Na přiměřenou zátěž se organismus dokáže adaptovat, a právě tato adaptace umožňuje pokrok. Klíčem proto není úplně se stresu vyhýbat, ale zajistit, aby po zátěži následovala dostatečná regenerace.
Problémy mohou začít tehdy, když mezi jednotlivými stresovými podněty již není na regeneraci dostatek času nebo prostoru. Dlouhodobá potřeba přizpůsobovat se může postupně představovat stále větší zátěž pro organismus. V této souvislosti se mluví také o pojmu alostatická zátěž – tedy o kumulující se zátěži, která může vzniknout, když je organismus během delšího období opakovaně nucen reagovat na stresové situace.
I proto je těžké stanovit jednu konkrétní hranici, po které je stres najednou „příliš velký“. Mnohem důležitější je pochopit, co představuje dlouhodobou zátěž pro konkrétního člověka, jak na ni jeho organismus reaguje a do jaké míry se po ní dokáže zregenerovat.
Nadměrná zátěž se nemusí projevit pouze pocitem stresu
Rozpoznání problému komplikuje i fakt, že dlouhodobý stres se nemusí projevovat tím, že se člověk prostě cítí vystresovaný.
Často se dostanou do popředí úplně jiné potíže.
Může jít například o:
- přetrvávající nebo opakující se bolest kloubů,
- problémy se spánkem,
- změny tělesné hmotnosti,
- častá zranění,
- pomalejší regeneraci,
- stagnaci výkonnosti,
- nebo o stav, kdy účinek terapie přetrvává krátkodobě.
Stres proto není vhodné vnímat pouze jako psychický jev. Jedná se o faktor, který může ovlivňovat fungování celého organismu, a jeho důsledky se mohou projevovat různými způsoby.
Co se stane, pokud léčíme pouze symptom?
Bolestivé nebo zanícené místo může samozřejmě vyžadovat léčbu. Zranění je potřeba rehabilitovat, při zvýšeném svalovém napětí může pomoci manuální terapie a v některých případech může být potřeba i lékařský či chirurgický zákrok.
Léčba symptomu však nemusí automaticky znamenat, že se změnil i proces, který problém vyvolává nebo udržuje. Pokud příčinné nebo udržovací faktory zůstanou nezměněny, potíže se mohou časem opět objevit.
Proto je při opakujících se problémech nebo při potížích, které se nezlepšují podle očekávání, vhodné uvažovat v širších souvislostech. Nezkoumat pouze to, kde člověka něco bolí, ale například i jakému zatížení je vystaven, jak spí, kolik prostoru má na regeneraci, jaké stresové faktory jsou přítomny v jeho životě a jak na ně reaguje.
To ovšem neznamená, že za každým problémem pohybového aparátu stojí stres. Podstatou je spíše to, že pokud běžná léčba nepřináší očekávaný výsledek, může být vhodné zohlednit i faktory mimo samotný pohybový systém.
Zvládání stresu začíná sebepoznáním
Neexistuje jedna univerzální hranice stresu, která by platila pro každého.
Stejná situace může být pro jednoho člověka motivující výzvou, zatímco pro jiného představuje výraznou zátěž. Důležité proto je rozpoznat, které situace jsou v našem vlastním životě zdrojem stresu, jak na ně reagujeme a jaké projevy s nimi mohou souviset.
I proto je důležité sebepoznání. Samotné uvědomění si problému však nemusí stačit. Význam může mít i zařazení metod, které podporují klidový stav organismu a regeneraci, jako například:
- mindfulness techniky zaměřené na snižování stresu,
- dechové techniky,
- relaxační metody,
- jóga,
- tai-či,
- nebo čchi-kung.
V případě potřeby může při pochopení zdrojů stresu a individuálních reakcí pomoci také psycholog, odborník na duševní zdraví nebo jiný přiměřeně kvalifikovaný odborník.
Když stagnace může být varovným signálem
Problémy s regenerací mohou být důležitým signálem i pro odborníky pracující s pohybem. O širších souvislostech se vyplatí uvažovat například tehdy, když:
- se stav klienta nebo pacienta nezlepšuje očekávaným tempem,
- při tréninku se nedaří dosáhnout progresu,
- fyzioterapie nepřináší očekávané výsledky,
- opakovaně se vracejí stejná zranění,
- nebo má manuální terapie pouze krátkodobý účinek.
V takových případech může být v pozadí i faktor, který nesouvisí přímo s pohybovým aparátem, ale ovlivňuje schopnost organismu regenerovat. Řešením nemusí být to, aby se jeden odborník snažil obsáhnout všechny oblasti. Mnohem důležitější může být rozpoznat situaci, kdy je vhodné zapojit i odborníka z jiné oblasti.
Na regeneraci se vyplatí dívat komplexně
Pohyb, spánek, psychická zátěž a regenerace nefungují v organismu odděleně. Neustále se navzájem ovlivňují. Proto při opakujících se problémech nemusí stačit zaměřit se výlučně na místo, kde se projevuje symptom.
Často může být důležitější otázka: Co k tomuto stavu vedlo a co momentálně brání organismu v regeneraci?
Regenerace není pouze o tom, kolik času necháme mezi jednotlivými zatíženími. Jde také o to, zda dokážeme rozpoznat faktory, které organismus dlouhodobě zatěžují – a zda mu vytváříme skutečný prostor pro regeneraci.
Ivett Szabó: internista, lékař životního stylu
Dóra Horváthová: Social media a Influencer manažerka, Fabulo