Obezita patří mezi nejrychleji rostoucí zdravotní problémy současnosti. Přesto ji mnozí stále vnímají pouze jako estetický problém nebo důsledek nedostatku disciplíny. Ve skutečnosti jde o diagnózu, která ovlivňuje celý organismus – pohybový aparát, metabolismus i psychiku.
Na 2. ročníku konference InterRehab jsme si povídali s Patrikem Konrádym, fyzioterapeutem a přednášejícím, který se ve své práci věnuje i pacientům s obezitou. Mluvili jsme o tom, proč je rehabilitace mnohem víc než pouze cvičení, jaké chyby děláme při motivování pacientů a proč právě malé každodenní změny přinášejí ty největší výsledky.
Rozhovor s Patrikem Konrádym
Obezita není pouze otázkou vzhledu
Podle Patrika Konrádyho je důležité uvědomit si jednu zásadní věc – obezita je diagnóza.
„Mnozí lidé si řeknou, že mají větší břicho proto, že ho měl i jejich táta nebo máma. Ano, dědíme určité návyky i genetické predispozice, ale zároveň dědíme i onemocnění, která s obezitou úzce souvisí,“ vysvětluje.
Nadváha totiž výrazně zvyšuje riziko opotřebování kloubů, bolestí páteře, diastázy břišní stěny či diabetu 2. typu. Prvním krokem proto není odsuzování, ale pochopení, že pacient potřebuje odbornou pomoc a citlivý přístup.
Rehabilitace nemá univerzální recept
Častou otázkou je, jaký pohyb je při obezitě nejvhodnější. Odpověď podle Patrika není jednoznačná. Někdo začne cvičením ve vodě, jinému vyhovuje pilates a další může postupně přejít i na silový trénink. Důležité je, aby byl plán nastaven individuálně a respektoval aktuální možnosti pacienta.
Připomíná přitom zajímavý fakt: člověk s výraznou nadváhou každý den při obyčejném postavení ze židle zvedá hmotnost vlastního těla. I proto musí být zátěž při rehabilitaci dávkována rozumně a postupně.
Největší překážkou často není tělo, ale hlava
Jednou z největších bariér podle Patrika nebývají bolesti ani fyzická omezení. Mnozí pacienti se prostě stydí.
Mají pocit, že do fitness centra nepatří, protože se srovnávají s lidmi kolem sebe. Právě tento pocit často způsobí, že se do změny ani nepustí. Stejně důležitou roli hraje stres a nedostatek času. Zejména rodiče malých dětí často dávají své zdraví až na poslední místo. Tělo však postupně upozorňuje, že potřebuje pozornost – bolestmi zad, kolen či únavou.
Proto podle Patrika nestačí řešit pouze samotnou bolest. Je potřeba dívat se na člověka jako na celek a nastavit terapii tak, aby mu pomohla fungovat v běžném životě.
Malé kroky dokážou velké věci
Jednou z hlavních myšlenek jeho přednášky bylo, že velké změny nevznikají ze dne na den. Patrik to vysvětluje na jednoduchých příkladech z každodenního života.
Dnešní svět je stále pohodlnější. Kdysi jsme museli vstát, abychom přepnuli televizní pořad nebo zavolali z pevné linky. Dnes většinu činností zvládneme, aniž bychom se pohnuli.
I proto doporučuje začít drobnostmi. Místo přesouvání sklenice po kuchyňské lince pro ni jednoduše vstát. Místo dvou velkých piv si dát dvě malá a sklenici vody. Každý takový krok se může zdát zanedbatelný, ale z dlouhodobého hlediska vytváří nové návyky a přináší skutečné výsledky.
Cílem není sportovec, ale spokojený člověk
Velmi zajímavá byla také Patrikova filozofie rehabilitace. Jejím cílem podle něj není vytvořit z pacienta vrcholového sportovce. Úspěch znamená něco mnohem jednoduššího – aby člověk po práci nebyl úplně vyčerpaný, mohl si hrát s dětmi, jít na procházku se psem, pracovat na zahradě nebo dělat činnosti, které ho naplňují.
Rehabilitace má pomoci člověku žít plnohodnotný život, ne ho připravovat na sportovní výkony.
Motivace začíná doma
Na otázku, co pacienty motivuje vydržet, odpověděl bez váhání. Největší motivací bývá rodina. Děti, partner, domácí zvířata nebo touha být aktivní ve vlastním životě často znamenají více než číslo na váze. První úspěchy navíc nemusí být patrné na kilogramech.
Někdy si stačí uvědomit, že člověk už při chůzi po schodech nebo po zahradě není zadýchaný. I to je důkaz, že se tělo mění správným směrem.
Psychohygiena je důležitá i pro terapeuty
Na závěr rozhovoru se Patrik dotkl tématu, o kterém se mezi zdravotníky mluví stále více – duševní pohody terapeutů. Zdůraznil, že fyzioterapeut není zodpovědný za štěstí svých pacientů.
Jeho úkolem je předat znalosti, vytvořit plán a doprovázet člověka na cestě za změnou. To, zda se pacient rozhodne doporučení dodržovat, je už jeho vlastní rozhodnutí.
Stejně důležité je umět oddělit pracovní a soukromý život. Po skončení pracovního dne by měl terapeut zůstat především partnerem, rodičem nebo přítelem – ne neustále myslet na svou práci. Právě tato psychohygiena pomáhá předcházet vyhoření a umožňuje dlouhodobě pomáhat druhým.
Změna začíná prvním krokem
Rozhovor s Patrikem Konrádym ukázal, že rehabilitace není pouze o cvičení nebo hubnutí. Je především o změně návyků, realistických cílech a individuálním přístupu ke každému pacientovi.
Někdy stačí udělat jeden malý krok mimo svou komfortní zónu. Právě z takových drobných rozhodnutí totiž vznikají velké a trvalé změny.
Patrik Konrády: Fyzioterapeut
Natasa Patócs: Event a PR manažerka, Fabulo
Dóra Horváthová: Social media a Influencer manažerka, Fabulo